Zpět domů

Účastnice kurzu Tanečních aktualit blogují: VU

etientitulka

Tereza Bernardová: Manceau, pes a divačka

V rámci druhého dne festivalu MOVE Fest byla prezentována inscenace VU, komorní minimalistická klauniáda spočívající především v netradiční manipulaci s rutinními předměty. Po jejím zhlédnutí si musím klást otázku co jsme to vlastně viděli. Jedná se o VU, jak jej znají diváci z mnoha zemí světa, či nikoli? Reaguje Etienne Manceau obvykle na takové množství cizorodých podnětů? Na tyto otázky lze těžko odpovědět, ale kombinace, k níž na tomto uvedení došlo, si zaslouží být označována za jedinečnou. Nestává se zřejmě příliš často, že by se někdo z publika rozhodl aktivně participovat na představení v takové míře, jako jedna z přítomných divaček. Kouzlo této spolupráce spočívalo i v její schopnosti rozpoznat a přijmout poetiku díla a zákonitosti fiktivního světa performance, v jejichž mezích se pohybovala. Adaptovala se na Manceauvu minimalistickou civilní pantomimu, obsesivní puntičkářství a práci s objekty každodenní potřeby doplněnou o mimický komentář. Dalším prvkem náhody byla účast místního psa, který se v mnoha chvílích mimoděk stával součástí představení a Etienne Manceau s ním rozvíjel němý dialog. Díky těmto náhodným aspektům byla akcentována podstata divadelního představení, jeho neopakovatelnost a existence teď a tady, což zážitek z neočekávaných humorných situací umocnilo.

Klára Huvarová: Král minimalismu a preciznosti

Performer Etienne Manceau z francouzské skupiny Sacékripa v Ostravě vystoupil s více než pětistou reprízou inscenace VU. Pravdou ale je, že tak, jak VU vidělo ostravské publikum, ho už nikdo znovu nespatří. Každé představení je totiž neopakovatelným originálem, a to hlavně díky hercově spolupráci s publikem a schopnosti improvizovat.

Manceau v roli obsedantního perfekcionisty působí naprosto klidně, jako by neexistovala situace, která by ho dokázala vyvést z míry. Jeho minimalistické pohyby vás nechají až do samotného konce v očekávání toho, co bude následovat, a o momenty překvapení tak není nouze. Inscenace obsahuje řadu stálých, precizně provedených triků, ale třešinkou na dortu jsou zjevně nepřipravené části díla, které odzbrojovaly svou přirozeností a vtipem. Divák vlastně po celou dobu VU pozoruje, jak se Manceau usilovně snaží připravit a vychutnat si šálek dobrého čaje. Během tohoto procesu herec naprosto jedinečným způsobem manipuluje s objekty každodenního života, potkává se tak se svou vlastní posedlostí a zároveň si zahrává s trpělivostí diváka. Hudba by v tomto případě působila spíše jako nadbytečný element, protože ač Manceau nevyslovil ani hlásku, jeho fyzický projev mluvil za vše.

Autorky jsou účastnicemi kurzu Pojďte psát o současném tanci, pořádaného Tanečními aktualitami (www.tanecniaktuality.cz)