Zpět domů

Jiří Hajdyla: „Tanec mě naučil vnímat bytí v prostoru úplně jinak.“

Taneční aktuality v rámci MoveFestu – festivalu současného tance, fyzického divadla a nového cirkusu, zastihly divadelního herce a režiséra Jiřího Hajdylu. Rozhovor s ním proběhl na zahradě krásné, ale opuštěné Grossmannovy vily přímo po site specific představení, režírovaném Jiřím Hajdylou, a po premiéře jedinečného filmu Luxury Memories, díky kterému můžeme znovu nahlédnout do bohužel zchátralého obchodního centra Ostravica Textilia. Jiří site specific vystoupením dokázal provést návštěvníky dvěma patry i sklepem vily, navodil tajemnou atmosféru a zanechal v divácích velmi silné dojmy. Na tomto projektu spolupracoval s herci a tanečníky z ostravské Janáčkovy konzervatoře.

Na úvod by mě zajímaly tvé zkušenosti se site specific. Jsou nějaké, případně jaké?

Site specific je žánr, který mě osobně hodně láká, protože mě strašně baví prostor, jeho proměny a atmosféry. Dělal jsem dvě autorská představení, která byla napsaná přesně pro prostor CEVRO Institutu v Praze na nádvoří s pavlačemi. S Matoušem Danzerem a Janou Fleglovou jsme napsali text, který vznikl inspirací z prostoru, a poté se tam odehrálo divadelní představení. Tohle je tedy můj třetí site specific, který dávám dohromady, ale jinak jsem v dalších ještě účinkoval a mám je rád i jako divák.

Jak na tebe působil konkrétně tento prostor ostravské Grossmannovy vily?

Inspirativně. Když jsem sem přišel, tak jsem si říkal, že je tady tolik potencionálu, že nevím, jestli ho zvládneme všechen využít. Prostor vily má obrovskou atmosféru, takže nebylo potřeba tomu moc pomáhat. Pro mě bylo každé patro jiné a to jsme poté předali i v site specific. Prostřední patro připomíná až zámek, nahoře je domácí prostor, uměl bych si tam představit příjemný byt, a sklep je vzdálený hlas historie, tam se zastavil čas. Tu nejstarší dobu připomínají zazděné schody, které byly v původním návrhu, ale při pozdějších rekonstrukcích byly zakryty.

Jaká byla inspirace k vytvoření dnešní site specific?

Měli jsme za úkol vytvořit atmosféru pro film Luxury Memories, který je inspirován prostorem bývalého obchodního domu Ostravica Textilia. Ten byl kdysi symbolem luxusu a prosperity a dnes je zcela zchátralý. Tam jsme také chtěli původně premiéru filmu i site specific realizovat, ale město nás tam nepustilo. Museli jsme hledat adekvátní prostor, kterým se stala Grossmannova vila. Nejdříve to vypadalo, že nás město nepustí ani tam, ale asi deset dnů před premiérou, nám to město povolilo. Úkolem bylo inspirovat se historií vily, hrát si s kontrastem zašlé slávy a zchátralé současnosti. Druhé patro, kde byly tanečnice, pro mě představovalo atmosféru spokojeného domácího prostředí v době původních majitelů. Sklep připomínal tragickou historii vily a úzkost z finančních potíží, které vedly k dobrovolnému odchodu majitelů z tohoto světa. A první patro s průvodci odkazovalo na neosobní způsob zprostředkovávání historie skrze průvodce a historiky, kteří celý prostor v jistém smyslu definitivně pohřbí.

Jak se ti líbil snímek Luxury Memories?

Myslím si, že je povedený. Viděl jsem ho párkrát a spíš jsem se soustředil na to, co z toho můžeme využít, než že bych si odpočinul a nechal na sebe film působit. Od začátku to byl vlastně studijní materiál. Kompletní finalizace filmu byla dodělána tento týden, takže toho času bylo málo a až teď ve vile na velkém plátně jsem si užil tu atmosféru.

Jak dlouho tedy trvala příprava samotného představení?

V podstatě čtyři dny. Dva dny byly organizační, vymýšleli jsme, scházeli se s týmem, který tohle všechno dával dohromady a další dva jsme strávili s herci a tanečníky.

Jsi převážně divadelní herec a režisér, ale jaký je tvůj vztah k tanci?

To, že jsem začal sledovat tanec, mě velice posunulo, protože jsem se naučil vnímat bytí v prostoru úplně jinak. Obdivuju pohyb a tanec, hlavně ten současný. Je to hodně i proto, že má žena je tanečnice, a tím pádem mám o důvod víc taneční produkci sledovat a rozhodně je to pro mě velká inspirace pro práci s herci jako takovými. Pohyb mě baví a fascinuje, ale sám bych se tanečníkem nenazval.

Víme, že jsi ostravský rodák, ale momentálně pobýváš v Praze. Vracíš se do Ostravy rád?

Rozhodně. I vzhledem k tomu, že tady mám rodinu, ale také proto, že mě Ostrava jako divadelní prostředí zajímá, přijde mi inspirativní a vracím se sem vlastně čím dál tím radši.

Jaké tvé představení můžeme aktuálně vidět, co bys nám doporučil?

Teď byla čerstvá premiéra v Divadle Kampa, kde jsem režíroval představení pro Divadlo NaHraně, jmenuje se to Čtyřhra a myslím si, že se zdařilo. Ale jedná se o komorní činohru, takže pokud by někdo chtěl něco alternativnějšího, mohu diváky pozvat do Ostravy do Staré arény na autorský projekt Humanity Upgrade, který vznikl na téma digitálních technologií. Společně s herci jsme si během zkoušení kladli otázky, inspirovali se Čapkovým RUR a naformulovali jsme divadelní tvar, který zkoumá, kam digitální technologie „upgradují“ náš život.


 

Jiří Hajdyla se narodil 30. března 1982 v Ostravě. Jeho první angažmá po vystudování Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU bylo v brněnském divadle Husa na provázku, od roku 2013 účinkuje a tvoří v Divadle Lampion v Kladně, ale jeho inscenace najdeme na programu hned několika českých divadel. Spolupracuje například s Divadlem NaHraně, Divadlem X10, Starou arénou nebo Divadlem Plus. Kromě herectví se zajímá také současný tanec a v červnu 2017 jako režisér uvede taneční inscenaci Carpet Diem.

Autora Klára Huvarová je  účastnicí kurzu Pojďte psát o současném tanci, pořádaného Tanečními aktualitami (www.tanecniaktuality.cz)