Zpět domů

MOVE Fest 2018 přesunut do vesmíru

Inscenace WOW od slovenské Debris Company přišla na řadu čtvrtý den MOVE Festu 26. května a přijela publikum upozornit na lidmi zapříčiněný současný stav přírody a společnosti. Tvůrci dávají důraz na nevypočitatelný technologický posun, což perfektně zapadlo do letošního tématu. Zároveň se dílo může chlubit propracovanými a efektními projekcemi Alexe Zeliny, které zahrnovaly kosmické motivy, geometrické tvary i prosté nasvícení pláten na bílo.

Jako první diváka nepochybně zaujal vzhled interpretky Stanislavy Vlčekové, která vizáží i pohyby působila kosmicky, nadpozemsky, místy až nelidsky. Z velké části tomu dopomohla objemná igelitová sukně, nabílená tvář, vyčesaná platinová paruka a sekané, nepřirozené pohyby těla. Záhy na publikum zapůsobil i její kolega Peter Cseri celý v zeleném, jeho kostým vypadal o dost jednodušeji, ale sytostí obleku upoutal nemalou pozornost, a výborně ladil k celému vizuálu inscenace.

Inscenace pro mě naplnila termín „pohybové divadlo“. Choreografií se z velké části nesl pohybový minimalismus a interpreti pracovali se strnulou a neosobní mimikou, která odpovídala konceptu díla. O to zajímavější byly pro diváka taneční pasáže, které oživily inscenaci a performeři se mohli více projevit, jako to například udělal Peter Cseri ve svém mírně kontroverzním sólu plném vzrušením.

Mnohými nepochopeným prvkem díla se stal slovenský doprovodný text Eugena Gindla, který sám o sobě kritizuje konzumní společnost, přehnanou sebelásku, touhu po moci a soutěživost. Tyto myšlenky se ale nepodařilo propojit s děním na jevišti a většina diváků přestala mluvené slovo brzy vnímat.

WOW ve mně jako jediné představení z MOVE Festu zanechalo rozporuplné pocity. Myslím si totiž, že tato performance má potenciál předat lidstvu důležité poselství, ale vyznat se v díle se občas stávalo nadlidským úkolem. To ovšem nic nemění na tom, že pohled na představení bylo unikátním zážitkem plným oslňujících momentů.

Autorka textu: Klára Huvarová