Zpět domů

Na medvěda s  MOVE Festem

Pátým a posledním představením O medvědovi, který plul na kře jsme kromě dobrodružné cesty z Grónska na Island a života jednoho ledního medvěda ukončili i celý MOVE Fest 2018. Lepší a výstižnější finále tohoto pětidenního maratonu současného tance, pohybového divadla, nového cirkusu, párové i pozemní akrobacie, technologií a nových médií si neumím dost dobře představit. „Medvěd“ totiž v podání BURKI&COM spojil všechny zmíněné aspekty a pro mě se tak stal číslem jedna tohoto ročníku.

Inscenace jasně odkazuje na problematiku tání ledovců v důsledku globálního oteplování a na nemorální nakládání s osudy zvířat, které lidstvo svým chováním ovlivňuje. Vzdělává tak diváky v environmentální problematice a zároveň hladí po duši svým uměleckým zpracováním, různorodostí a nápaditostí.

Dějová linka je srozumitelná a zpestřená tím, že performeři střídají své role a pracují s jednoduchými kulisami, jako je stůl, řehtačka nebo role kartonu. Dílo začíná slovním uvedením skutečného příběhu ledního medvěda, který 5. června 2008 doplul z Grónska k břehům Islandu a policie ho se svolením ministryně životního prostředí zastřelila. Následuje projekce tajícího ledovce, který se „z hory mění v řeku“, a poté umělci z promítacího plátna těsně před diváky přesunem vytvoří pozadí celé scény. Na plátně se po zbytek díla promítá kytice, která se nijak výrazně nemění. Pozorný divák si ale všimne, že krásná kytka postupně uvadá, až úplně ke konci příběhu nadobro zvadne.

Pohybová pasáž díla začíná bojovým tancem doprovozeným zvukem řehtaček a výkřiky, kterým se skupina pěti performerů připravuje na boj s medvědem. Když už se ale dočkají, nikdo z nich nemá odvahu se s medvědem utkat. Této role se nakonec zhostí Pavel Mašek, který se v tu chvíli stane středem pozornosti, ostatní umělci ho začnou uctívat, líbat a adorovat pohybem a je vnímán jako jejich spasitel. Bojová nálada se tím najednou překlene do velmi romantické atmosféry.

Mistrovským kouskem inscenace bylo sólo Jindřicha Panského na stole, který znázorňoval kru plující oceánem. Jindřich jako medvěd předvedl impozantní číslo plné akrobatických prvků, o kterých by si jen tak nějaký netrénovaný lední medvěd mohl nechat jen zdát. Ve chvíli, kdy Jindřich připluje ke břehu, skupina všech performerů se mění v tlupu v papírových maskách, která šelmu nechce nechat přežít a chystá se „na medvěda!“

V druhé polovině čísla tanečníci více využili i svých hlasivek a elektrické kytary Jakuba Sedláčka. U toho na scéně postavili moře z kartonů, díky kterému mohli umělci s diváky hrát tak trochu na schovávanou, vynořovat se pokaždé z jiné vlny a lovit medvěda. V této „hře“ alespoň podle mě vedl Jaro Ondruš, protože se vždy přemístil tak nenápadně, že diváci nevěděli, odkud se vynoří.

Poslední scény příběhu jsou už po zastřelení oné šelmy a hlavní slovo má jediný ženský článek v inscenaci Eliška Křenková. Ta pronáší závěrečný monolog, při kterém ji tanečníci v různých pozicích párové akrobacie obřadně přesouvají po jevišti. Poté se z plachty v pozadí stane baldachýn nad Eliškou plačící uprostřed scény. Dílo tak skončí stejně smutně jako příběh medvěda, který plul na kře.

Inscenace O medvědovi, který plul na kře obsahovala z celého MOVE Festu nejvíce tanečních choreografiích, dokázala podle mě nejlépe provázat všechna témata festivalu a navíc publiku citlivě zprostředkovala vážný environmentální problém zábavnou a umělecky hodnotnou formou. Byla tedy velmi příjemnou tečkou za celým festivalem.

Autorka textu: Klára Huvarová