Tereza Bernardová: Pohlcení emocemi

Radim Vizváry ve svém Sólu nezapřel kromě interpretačních schopností také cit režisérský a dramaturgický. Uvědomoval si, ale vůbec jak velký vliv bude mít uspořádání jednotlivých etud na prožívání diváka? Nejprve nás na umělecký zážitek navnadil tradičním dědictvím pantomimy v podobě Pierota ve výstupu Ukradené hodinky, kde jsem se nechávala ukolébat poetickými výjevy, ale z vyznění etudy David a Goliáš mi poprvé zatrnulo. V následující části mě jako Toreador rozesmál doslova k pláči, aby pak na jevišti pojmenovával vážná společensko-kritická témata, skrytá pod rouškou smíchu, a hororové výjevy. Obraz showbyznysu, cesty životem, dospívání a vyprázdněnosti lidských činností doplnil děsivými metaforickými zpodobněními připomínající pavouka a zombie, jejichž hrůzostrašnost byla podpořena svícením. Pobavení, strach, stud, radost, pláč. Neexistovala snad jediná emoce či její nuance, kterou bych během představení nepocítila. Fascinace, pobavenost a překvapení se prolínaly s otřesením a zhnusením, což zřejmě způsobilo, že prožitek ze sledování tohoto díla ve mne bude rezonovat ještě hodně, hodně dlouho.

Klára Huvarová: Umění jednoho muže

Radim Vizváry se svou paletou stylů mimického divadla obsažené v jedinečné inscenaci Sólo dokáže vykouzlit úsměv, pobavit, napnout, překvapit i dojmout. To vše v pouhých 80 minutách, sám na jevišti.

Sólo, orámované francouzským chansonem, tvoří systematicky poskládané úryvky nonverbálního divadla tak, aby se před námi odvíjel zjednodušený přehled vývoje pantomimy od Marcela Marceaua až po současnou němohru. Radim Vizváry divákům z počátku předvádí nonverbální klasiku, grotesku, lyrickou pantomimu plnou konkrétních představ, až postupně dospěje do světa contemporary mime, ve kterém už si každý pozorovatel může jeho pohyby vyložit po svém. Jediný herec, zároveň sám sobě režisér, ve svém Sólu ztvárňuje v deseti úryvcích hned několik rolí a všechny doprovází naprosto čistými, propracovanými pohyby, procítěností a v ani jednom okamžiku neztrácí kontrolu nad svým tělem.

Je třeba říct, že Vizváry za tuto cestu pantomimickým uměním nezískal cenu Thálie nadarmo. Struktura inscenace je dynamická, hudbu střídá hluboké ticho a smích, divák po celou dobu performance nemůže z Vizváryho spustit zrak a stává se z něj fascinovaný pozorovatel umění jednoho muže.

 

Autorky jsou účastnicemi kurzu Pojďte psát o současném tanci, pořádaného Tanečními aktualitami (www.tanecniaktuality.cz)

 

Galerie k představení:

26. 5. 2017

Účastnice kurzu Tanečních aktualit blogují: Sólo

Tereza Bernardová: Pohlcení emocemi Radim Vizváry ve svém Sólu nezapřel kromě interpretačních schopností také cit režisérský a dramaturgický. Uvědomoval si, ale vůbec jak velký vliv bude […]
11. 5. 2017

Jindřich panský: „většinu času trávím v tréninkovém oblečení“

Letošní ročník MOVE Festu má podtitul “Móda a tanec”. Jaký je Tvůj vztah k módě a oblékání? Módu mám rád. Někdy se i nechávám inspirovat určitými […]
11. 5. 2017

Anna Jirmanová: „Nikdy jsem nesledovala módní trendy“

Letošní ročník MOVE Festu má podtitul “Móda a tanec”. Jaký je Tvůj vztah k módě a oblékání? Mám určitě víc sukní a bot na podpatku, ale […]
25. 4. 2017

Výzva: Pojďte psát o současném tanci

Taneční aktuality, o. p. s., a festival MOVE Fest v Ostrava 2017 organizují v období 24.5.2017 – 29.5.2017 seminář kritického psaní o současném tanci a pohybovém […]