Druhým dnem festivalu se linula krása – přirozená, čistá, svým způsobem jednoduchá, v každém případě osobitá a hlavně vzácná. Choreografovi Martinu Talagovi se totiž tento týden v pondělí představilo devět odvážných tanečnic, které daly pod jeho vedením za pouhé čtyři dny vzniknout neopakovatelné verzi inscenace Soma.
V leta opuštěném a časem zanedbaném ostravském Hotelu Palac tak proběhla “přehlídka” opravdovosti. Jejím hlavním gros byla ryzost pohybů, prostota ženských těl, bezprostřednost a volnost, ne drahé kostýmy, blýskavé šperky, dokonalé modelky ani naučené grimasy.
Obzvlášť působivé bylo, když se performerky začaly měnit v sochy a v sousoší antických bohyň. Nikdo si tak nemohl nevšimnout, že jsme se společně s nimi vrátili k samotným kořenům obdivování estetična lidských těl (a duší) a viděli jsme v nich živoucí ztělesnění tisíce let platného pojetí sebevědomé, zdravé krásy.
To vše ještě divákovi zapadlo do souvislostí, když došlo na zběsilé finále, které posloužilo jako kontrast ke všemu dosud ztvárněnému. Závěrečná hraná a strojená imitace krásy, kterou dnešní svět formuje svým zvláštním sklonem k nepřirozenosti, najednou působila neuvěřitelně směšně.
#soma #movefest2020 #krása ...
Text: Klára Huvarová, Fotografie: Kamil Hauptmann, www.khfoto.cz
Comments