Tečkou za druhým festivalovým dnem se stalo zastavení v čase a prostoru s Martinem Talagou díky jeho inscenaci Faunas. Nebylo potřeba hlubokého rozjímání, hledání skrytých významů, složitých interpretací a vlastně ani bedlivého pozorování. Stačilo Martina vnímat a bezstarostně s ním plynout, aby si každý z večera odnesl to své.
V první části na diváka zapůsobil nával něhy, křehkosti a nevinnosti. Martin obřadně pracoval s dřevem, které jako by se skrz jeho dotyk postupně z rekvizity proměnilo v součást jeho těla. Později do hry zapojil také píšťalu, která posloužila jako věrný zprostředkovatel jeho pohybu i dechu, který se minimálně mě během této části zatajoval.
Vkusně působilo i zasazení do prostoru – kontrast přírodních materiálů, nahého muže a prostředí rozpadlého hotelového luxusu fungovalo výborně, až se zdálo, že inscenace je Hotelu Palac šitá na míru.
V současném umění, obzvláště v tom alternativním, už nahota není tabu ani nic nemístného. Obnažené tělo performera ale často působí jen jako kostým, za který se dá pořád leccos zakrýt a tím ztrácí svůj půvab. V Martinově podání bylo nahé tělo naopak tím nejvyšším vyjádřením přirozenosti, která nic nepředstírá, je skromná a prostě je.
Text: Klára Huvarová, Fotografie: Kamil Hauptmann, www.khfoto.cz
Comments